jak-zacit.html

---
layout: primary_layout.njk
subheading: Jak začít
---

<div class="page-intro">
    <h3 class="page-intro__title">
        První krůčky
    </h3>
    <p class="page-intro__text">
        Začít s knihvazačstvím se může zdát jako velké sousto. Pokud se zatím jen seznamujete, budou se vám hodit následující řádky. Pro představu v nich najdete tipy na <a class="text-link" href="#CoVazat">vazby vhodné pro začátečníky</a>, dozvíte se, jaké budete potřebovat <a class="text-link" href="#Material">nástroje a materiál</a>, a přečtete si o dvou základních dovednostech: <a class="text-link" href="#SmerVlakna">rozpoznání směru vlákna</a> a <a class="text-link" href="#Lepeni">lepení</a>.
    </p>
</div>

<section>
    <h4 id="CoVazat">Co vázat?</h4>
    <p>Vázat můžete téměř cokoli. Nejjistější je začínat s prázdnými listy a postupy se naučit na vazbě jednoduchých sešitů, bloků a zápisníků. Za úplně nejjednodušší považuji jednosložkové sešity a za velmi vděčná fotoalba, i proto, že nějaké fotky k vyvolání a ke vzpomínání má snad každý.</p>
    <p>Později si můžete svázat např. skripta z přednášek, ročníky oblíbených časopisů, zápisky z cest nebo recepty. Fantazii se meze nekladou a postupně se můžete pouštět do složitějších projektů a vymýšlet vlastní návrhy.</p>
    <div class="up">
    <a class="text-link" href="#Start">↑ Nahoru</a>
    </div>
</section>

<section>
    <h4 id="Material">Materiál a nástroje</h4>
    <p>V začátcích si pravděpodobně vystačíte s materiály dobře dostupnými v papírnictví nebo ve výtvarných potřebách – běžným kancelářským papírem a barevnými kartony (čtvrtkami). Náročnější může být shánění knihařského plátna a lepenky. Dobrou zkušenost mám např. s <a class="text-link" href="http://www.vosszadovice.cz/">VOSS Žádovice</a>, kde nabízejí i spoustu dalších knihařských materiálů. Ostatní potřeby jsou již spíše drobnější a některé nevyužijete vždy – knihařská nit, vosk, gáza, různé paspulky a kapitálky, případně kování. O lepidlu se zmiňuji samostatně.</p>
    <p>Pokud jde o nástroje, neobjedete se bez odlamovacího nože, knihařské kosti a šídla. Rozhodně oceníte pevnou podložku nebo větší pracovní plochu. Hodit se budou i tužka, nůžky a dlouhé pravítko (nejlépe kovové). Občas přijdou vhod i další nástroje, např. děrovací kleště v případě japonských vazeb.</p>
    <p>Zatím jsem zmiňovala skladnější nástroje. Pokud se do knižní vazby ponoříte hlouběji, brzy zjistíte, že existuje celá řada dalších pomůcek i velkých strojů, které by vám tu a tam usnadnily práci. Jsou to různé řezačky, plotry, drátošičky nebo lisy. Každý si bohužel nemůžeme doprostřed obýváku postavit dvoumetrové pákové nůžky (papšer), a tak mě docela nedávno nadchla myšlenka <a class="text-link" href="https://reformat.cz/">sdílené knihařské dílny</a>, kam si můžete za stroji dojít, když je zrovna potřebujete.</p>
    <div class="up">
        <a class="text-link" href="#Start">↑ Nahoru</a>
    </div>
</section>

<section>
    <h4 id="SmerVlakna">Rozpoznání směru vlákna materiálu</h4>
    <p>Už při plánování jakéhokoli projektu je třeba vzít v úvahu směr vlákna materiálů, se kterými budete pracovat. Zvlášť důležité je to tehdy, když plánujete některé materiály lepit k sobě. Při lepení musí být vlákna všech materiálů orientována stejně. Pokud by se křížila, dojde k tomu, že vlákna „táhnou“ proti sobě, což může způsobit nepěkné zkroucení vazby. Platí i to, že při vázání knihy by mělo být směr vlákna stránek rovnoběžný se hřbetem knihy, což zajistí příjemnější listování: stránky se budou v ruce otáčet přirozeně „samy“.</p>
    <p>Existuje několik způsobů, jak u papíru rozeznat směr vláken. Za nejjednodušší považuji protáhnout dva přilehlé okraje papírů mezi nehty. Jeden okraj by měl zůstat téměř beze změny – ten je rovnoběžný se směrem vlákna. Druhý okraj (kolmý na první) se po přejetí nehty zvlní, což značí, že vlákna papíru jsou vůči němu položena kolmo (viz obr.)</p>
    <p>Při druhém způsobu zkoušíte postupně lehce ohnout list papíru. V jednom směru by měl papír klást větší odpor (zde skládáte kolmo na směr vláken) a ve druhém směru (kolmém na první) by mělo být ohýbání snazší (zde leží vlákna rovnoběžně se skladem).</p>
    <p>Pokud jde o knihařské plátno, je hlavní směr rovnoběžný s osnovou plátna a kolmý na útek. Ve směru útku plátno více pruží a při tahu se více natahuje, ve směru osnovy zůstává i při tahu téměř neměnné.</p>
    <div class="up">
        <a class="text-link" href="#Start">↑ Nahoru</a>
    </div>
</section>

<section>
    <h4 id="Lepeni">Lepení a nanášení lepidla</h4>
    <p>V základních návodech používám disperzní lepidlo. Začít můžete s obyčejným Herkulesem, nebo si můžete sehnat třeba „pokročilejší“ lepidlo Ipacol. V závislosti na materiálu se dá lepit i dalšími způsoby – škrobem, klihem apod.</p>
    <p>Pokud slepujeme dvě větší plochy (např. při potahování desek), nanášíme lepidlo paprskovitě od středu ke krajům. Jednou rukou papír pevně přidržujeme, aby se neposouval po pracovní ploše a okraje se z druhé strany od lepidla nezašpinily. Při lepení nespěcháme, necháváme papíru čas, aby lepidlo lehce vsákl a zvláčněl – lépe se s ním pak bude pracovat. První vrstvička lepidla by měla sloužit právě k napuštění a změkčení papíru, druhá pak vytvoří na jeho povrchu pokud možno stejnoměrný tenký film. Během potahování desek stačí lepidlo nanést na potahový materiál (není třeba nanášet na obě slepované plochy).</p>
    <div class="up">
        <a class="text-link" href="#Start">↑ Nahoru</a>
    </div>
</section>